První máj a pod rouškou řady otázek

Probuzení do prvomájového rána... těšila jsem se na něj. Venku přes noc napršelo a rostliny už dychtivě čekaly na kapku vláhy. Rozkvetlé stromy lákají k polibku pod nimi - bez roušek.

Ranní euforii mi, bohužel, zkazila vláda, která večer přitápěla pod čarodějnický kotlík. Po přečtení nových vládních nařízení, před prodlouženým víkendem, se člověk opět nestačil divit.

Zrušení daně z nabytí nemovitých věcí se zpětnou platností od prosince - proč? Jak tato zpětná platnost pomůže v prodeji nemovitostí, které už prodány byly a noví majitelé s daní počítali. Naproti tomu mě potěšilo rozhodnutí o ukončení povinnosti nosit roušky pro děti do sedmi let ve školkách nebo dětských skupinách. To vítám, protože jsem si nedovedla představit, jak toto budou paní učitelky v praxi hlídat. Roušky nebudou muset nosit ani osoby s duševními poruchami. Také chápu a díky za to, pro ně to je nepředstavitelný problém mít na ústech něco, co pro ně není přirozené.

Co mě však hodně trápí?

Vláda již dva měsíce vůbec neřeší sociální práce a služby. Lidé v domovech pro seniory jsou izolovaní ode všeho a všech, rodina za nimi stále nemůže chodit, ani když má potvrzeny negativní testy na COVID 19. Stále nesmí být otevřeny denní a týdenní stacionáře pro postižené, stále nesmí být vykonávána sociální práce ve skupinách, nesmí být přijímáni lidé do domovů pro seniory. Stejné, co platí o problematice ve zdravotnictví, o které jsem psala, to platí i o sociálních službách, které jsou v obrovské míře omezeny a rodiny to již nezvládají. Opravdu musí čekat až do 8. června, kdy budou pravidla uvolněna?

Copak ministerstvo práce a sociálních věcí nevidí naléhavost poskytování těchto služeb? Spousty rodin jsou ve stresu, už nemají sílu a neví si rady. Takzvaní "neformální pečující", kterými bývají prarodiče, je nemohou vystřídat - sami jsou ohroženou skupinou. Je to uzavřený kolotoč a cesta z něj je jen zrušením vládního opatření.

V naší obci řeším jako starostka podobný problém. Seniorka se po hospitalizaci nemůže vrátit domů, přestala být soběstačná a žádnou rodinu nemá. Nemá se o ni kdo postarat a v domovech pro seniory ji nyní nesmí vzít, i když jsme pro ni místo našli. Vládní nařízení jim to zakazuje. Přitom by stačilo seniorku otestovat a v případě negativního testu na COVID 19 by jí mohl domov pro seniory ubytovat. Proč se tak jednoduchá řešení nemohou dělat, proč lidi vystavujeme stresu ještě většímu, než tady panuje z nákazy? Kdo se o tyto lidi má postarat a jak? Takto ohrožené skupiny jsou ještě více vystavovány stresu, který je může o jejich křehké životy připravit.

I za to je vláda odpovědná.


Michaela Matoušková, lídr STAN v Pardubickém kraji, členka předsednictva STAN, starostka obce Řečany nad Labem

STAN PRO ZDRAVÝ KRAJ